Tome, jak jsi se dostal k fotce a co nejraději fotíš?
K fotce jsem se dostal už jako malý kluk – ještě v době klasické černobílé fotografie – můj táta fotografoval, vyvolával fotky v koupelně, a tak moje dětství provázela vůně filmů, ustalovače a sušících se fotografií. Samostatně jsem začal fotit v 11 letech a ve 13 jsem se řízením osudu seznámil s fotografem Janem Neubertem z Dobřichovic, který mne začal učit opravdovému fotografickému řemeslu. Od dětství mne celý ten proces zachycení obrazu fascinoval a to okouzlení trvá dodnes. A co nejraději fotím? Asi nejraději fotím věci, které nejsou vidět😉 Příběhy, atmosféru, energii, pocit, čas, zvuk, vůni – zkrátka rád přidávám do fotek „přísady“, které u diváka vyvolají nějaký pocit, náladu, na něco v duši mu „brnknou“. Proto mám rád velkoformátové fotografie, které tyto věci umí mnohem lépe než obrázek na displeji mobilního telefonu…

 

Jak bys sám sebe jako fotografa představil?
U mne je ta charakteristika trochu těžší, jelikož se nespecializuji pouze na jednu fotografickou disciplínu, ale mám velké rozpětí – od produktů přes portréty, reportáže, krajinu až po auta, parní lokomotivy, ohňostroje a např. videomappingy. Takže nejlépe mne asi představí mé fotografie – na mém webu https://www.tomzastera.com nebo ještě lépe naživo na některé výstavě.

 

Nakolik je ti fotografování koníčkem a nakolik se jím živíš?
Fotografování je pro mne prací i koníčkem současně – fotím komerční zakázky i volnou tvorbu a dělám i řadu dalších činností s fotografováním souvisejících – provozuji studio https://www.vyrobafotek.cz poskytující komplexní služby výroby fotografií a fotoobrazů. Mimo to se synem vytváříme 3D virtuální prohlídky interiérů i exteriérů i výstav https://www.virtualni-prohlidky.online. No a aby toho nebylo málo, pohybuji se také v IT – zabývám se vymýšlením softwaru a školením uživatelů. Díky této různorodosti se mi daří být dlouhodobě v režimu, že mne stále baví všechno co dělám a mám pocit určité nezávislosti a tvůrčí svobody, který je pro mne hodně důležitý.

 

Máš technicky dokonalé fotky, ve tvých portrétech je zase cítit velká lidskost. Kdo tě fotku učil? Jaký byl ve tvém focení vývoj?
Děkuji za pochvalu🙂. Baví mne využívat všech technických možností a nástrojů k tomu, abych mohl pomocí obrazu ukázat mé „vidění světa“, vyprávět příběhy a vyvolávat v divákovi dojmy a pocity. Rád fotím v extrémních světelných podmínkách, baví mne postprodukce – často používám barevné posuny, dlouhé expozice, retuše, skládání fotek i další „kouzla“ k dosažení mého záměru. Smysl pro detail, citlivost a pečlivost mám v povaze a asi se to projevuje i v mých fotografiích.

Objevuji a učím se neustále, je to pro mne součást tvůrčího procesu, k mým učitelům patří Jan Neubert, Ondřej Neff, Vít Mádr a YouTube🙂.  Absolvoval jsem Institut digitální fotografie obor reklamní fotografie a celou řadu tuzemských i zahraničních online i offline kurzů a workshopů. Inspiruje mne také tvorba celé řady fotografů, které sleduji, nebo s kterými mám tu čest spolupracovat.

 

Tvoje láska k fotografiím tě asi přivedla k jedné části tvého podnikání, a to je tisk velkoformátových fotografií. Co všechno nabízíš? A jak se ti žije v místě, kde zároveň pracuješ?
Moje služby https://www.vyrobafotek.cz zahrnují retuše dodaných fotografií a jejich pečlivou předtiskovou přípravu, špičkový inkoustový tisk na fotopapír nebo na plátno (rozměry od 30 cm do 3 metrů) a následně kompletní adjustaci fotografií či fotoobrazů. Dělám válcovou laminaci, napínání a lakování pláten, lepení na desky, paspartování, rámování, balení, dopravu, instalaci i údržbu a čištění. Realizuji firemní i obytné prostory od návrhu až po instalaci fotek. Realizuji fotografické výstavy od A do Z. Navrhuji a montuji závěsné systémy. Půjčuji obrazové rámy i síťový výstavní systém vlastní konstrukce pro venkovní i vnitřní instalace. Digitalizuji a retušuji obrazy a historické fotografie. Zkrátka dělám vše co souvisí s úpravami, tiskem, výrobou a instalací fotografií a fotoobrazů. Jak jsi zmínila, pracuji doma v Karlíku, což je pro mne to naprosto ideální, nemusím nikam dojíždět, stačí vyjít do prvního patra a jsem „v práci“. 

 

Vypadá to, že máš fotky hodně rád a chceš jim být co nejvíc nablízku. Kromě tisku nabízíš i organizaci fotografických výstav. Nakolik je to kreativní a nakolik spíš produkční práce? A kolik takových výstav jako organizátor máš již za sebou?
Ano, výstavy dělám moc rád, líbí se mi jak prostory po instalaci ožijí a získají úplně jinou energii. Těší mne, když se na výstavách a vernisážích setkají tvůrci, kolegové a přátelé a dílo autora zaujme, osloví, potěší a inspiruje návštěvníky. Výstav jsem zatím zrealizoval cca kolem 60. Některé jsem dělal celé včetně produkce a propagace, na některých jsem v různé podobě a míře spolupracoval s produkcí nebo přímo s autory. Však nás dva také propojila realizace Tvé výstavy Z očí do očí.

V poslední době jsem začal dělat také 3D virtuální prohlídky výstav. Tato technologie mne opravdu nadchla, protože dává pocit skutečné přítomnosti v prostoru a možnost se plynule a vlastním tempem se prostorem pohybovat. Výstavu si tak mohou prohlédnout i návštěvníci, kteří by se na výstavu např. z důvodu velké vzdálenosti, nedostatku času nebo třeba ze zdravotních  důvodů nedostali. Umožňuje také prohlédnout si výstavu i po jejím „fyzickém“ skončení. Na několik virtuálních výstav se můžete podívat na  https://www.virtualni-vystavy.online

 

Jak bys nás pozval na svou výstavu v pivovaru? Proč zrovna „Pára a benzín“? Kdy a jak námět vznikl?
Budova řevnického pivovaru je bývalé nádraží, má své velké kouzlo, atmosféru a styl. A jelikož v rámci své volné tvorby fotím parní lokomotivy (pára) a staré automobily (benzín), podařilo se vytvořit myslím velmi pěkné propojení prostoru s fotkami, a tak nějak „mimochodem“ tím propojením vznikl i název výstavy. Přijďte se podívat, posedět, dát si pivo, nasát atmosféru… Výstava v pivovaru potrvá do 31.10.2023, pokud to nestihnete osobně, můžete si ji prohlédnout alespoň virtuálně zde:

 

Není to zdaleka tvá první výstava, viď?
Ne, není, samostatných autorských výstav jsem již několik udělal – většinou dělám 2 výstavy ročně – a moc rád bych v tom pokračoval. Stále hledám výstavní prostory, mám vytvořeno několik výstavních kolekcí, které průběžně rozšiřuji a doplňuji novými fotkami (Ferrari, historické automobily a motocykly, parní lokomotivy). Současně pracuji také na úplně nových tématech, která bych rád brzy představil veřejnosti (Praha světelná, Panorámata…).

 

Je to pravda? A jak takové duše vypadají?
Je to tak, já ty staré stroje cítím a vnímám jako „bytosti“. Věřím, že jsou svým způsobem „živé“, mají své vůně, zvuky, příběhy, tajemství, energie, vrtochy, obličeje, povahy i duše. Jestli jste někdy stáli u zatopené parní lokomotivy, možná jste to taky cítili. Nebo jste se třeba podívali na auto a připadalo vám, že má obličej a že se směje. Nebo mračí. No a u mne to jde dál a víc do hloubky. Tak nějak automaticky se „napojím“ na jejich energii a všechny ty neviditelné věci, pocity a vidění co se ve mně odehrávají vkládám do fotek. S nadsázkou říkám, že to jsou moje „plechové modelky“ a já jsem v podstatě potrétní fotograf 🙂